Víc než dvě třetiny (69 %) Čechů chtějí lepší ochranu životního prostředí a větší důraz na udržitelnost, i kdyby to mělo zpomalit hospodářský růst země. Z konkrétních opatření preferují ta, která spoří peníze a přispívají k soběstačnosti Česka: šetření vodou a energiemi v domácnostech a státní podporu pro udržitelnější zemědělství i obnovitelné zdroje energie. Na ty sází ve svých plánech také Evropská unie, větší část české veřejnosti ji ale za lídra v ochraně klimatu nepovažuje. Vychází to z nově publikovaných dat výzkumného ústavu STEM.
Z nových dat je zřejmé, že ani válka a s ní související tlak na tuzemskou ekonomiku neotřásla vírou Čechů v nezbytnost zavádět opatření proti změnám klimatu. Zatímco loni v dubnu by zpomalení hospodářského růstu kvůli klimatickým opatřením přijalo 73 procent veřejnosti, druhý měsíc války na Ukrajině je to jen o necelé tři procentní body méně.
“Pokles podpory pro udržitelnost obecně je zanedbatelný, když zohledníme statistickou chybu. A ukazuje, že ochota většiny společnosti chránit planetu je pevně zakotvena,” míní Nikola Hořejš, analytik výzkumného ústavu STEM.
Soběstačnost, ale třeba i na úrovni EU
Z průzkumu vyplývá také to, že pro Čechy je velmi důležitá energetická soběstačnost. Soběstačnost ve výrobě elektřiny je pro nás důležitější než například u léků nebo čipů a stejně důležitá jako u dostatku potravin. Necelá polovina (45 procent) Čechů je ochotná akceptovat i výrazně vyšší ceny elektřiny, pokud by to znamenalo soběstačnost na národní úrovni. Stejná část Čechů by se spokojila se soběstačností na úrovni Evropské unie.
“Dobrá zpráva je, že pokud jde o potraviny, EU už soběstačná je. Může za to silně dotovaná společná zemědělská politika i velký evropský trh. Z větší části si poradí i samo Česko,” míní Helena Truchlá, hlavní analytička projektu České zájmy v EU. “U energetiky to není ideální.
A to i proto, že přes velké investice není evropský trh příliš propojen a koordinován. Každá země si toto řeší samostatně a dost jinak,” dodává. Pokud jde o výrobu léků, čipů pro elektroniku a auta, zbraní nebo oblečení, Češi dokonce evropskou soběstačnost preferují nad národní, a jednoznačně také nad závislostí na dovozu ze států mimo Evropskou unii. “Pro Čechy je důraz na soběstačnost a nezávislost velmi důležitý. Poslední dobou si uvědomují, že tato nezávislost se dá řešit na evropské úrovni,” říká sociolog Hořejš.
Nejpopulárnější jsou úspory
Obecně mají u Čechů největší šanci na úspěch ta opatření na podporu klimatu, která zároveň šetří peníze. Válka na Ukrajině a zvýšení cen energií tento argument ještě posílily. Lidé mezi nejdůležitější opatření, která mohou přijmout sami, řadí kromě úspor s vodou a energiemi také pořizování úsporných spotřebičů, dodržování zákonů na ochranu životního prostředí a upřednostňování odběru zelené elektřiny. “Tržní cena této elektřiny poslední roky prudce klesla, a slunce a vítr poráží nejen uhlí a plyn, ale i jádro. Zdražování ruských fosilních paliv, které začalo již před válkou na Ukrajině a nyní dál pokračuje, tento rozdíl ještě zvýrazňuje,” míní Truchlá.
Od státu pak Češi chtějí hlavně to, aby podporoval udržitelné zemědělství a potravinářství. Obojí je důležité jak v péči o agroprůmyslem zatíženou krajinu, tak při zajištění dostupných a zdravých potravin pro spotřebitele. Dalšími požadavky občanů jsou rozvoj obnovitelných zdrojů elektřiny, podpora šetření vodou a energiemi v domácnostech a zavádění nových technologických řešení.
“Z uvedených dat mimo jiné plyne, že Evropská komise by u českých spotřebitelů neměla příliš narazit se svým plánem na odklon od ‚fosilního‘ Ruska v příštích letech,” míní Hořejš.
Strategie s názvem RepowerEU sází právě na úspory, rychlejší budování obnovitelných zdrojů (které by měly co nejdříve nahradit plyn a ropu) a rozvoj nových technologií jako je biometan a vodík. Všechna tato opatření zbaví Evropu do budoucna závislosti na spolupráci s nespolehlivými dodavateli paliv, jakým je právě Rusko. „Panují ale obavy, jestli Evropská unie na rychlejší ozelenění evropských ekonomik, které si od RepowerEU slibuje, vyčlenila dost finančních prostředků,“ dodává Truchlá.
Česká veřejnost se zároveň neobává, že by Evropská unie ve své zelené agendě postupovala osamoceně či příliš rychle. “Čechů, kteří by v tomto EU považovali za globálního lídra je méně, než těch, kteří si to nemyslí,” míní sociolog Hořejš.
Ve skutečnosti jsou klimatické cíle Evropské unie sice ambiciózní (chce snížit své emise do roku 2030 o 55 procent oproti roku 1990), ale ne ojedinělé: „Velká Británie usiluje o 68 procentní snížení. Ke společnému evropskému cíli se přidalo Norsko nebo Island, které členy EU nejsou. A klimatický cíl si vytyčila třeba i Čína – do roku 2060 chce srazit emise na nulu. Spojené státy zase postupují rychleji: snížení o 50 až 52 procent srovnávají s rokem 2005, nikoliv se “snadnějším” základem roku 1990,“ vysvětluje analytička Truchlá.
Z dubnových dat evropského šetření Eurobarometr pak vyplývá, že shoda na způsobu řešení stávající kritické závislosti na Rusku panuje napříč celým kontinentem: 84 procent veřejnosti souhlasí, že je potřeba více investovat do obnovitelných zdrojů elektřiny. V Česku je to 78 procent, což je ve srovnání se zeměmi jako je Malta (93 procent souhlasí), Španělsko (90 procent) nebo i Maďarsko (82 procent) stále relativně nízký podíl.
