Evropská unie nebyla dlouhodobě schopná migraci koncepčně řešit. I kvůli tomu po migrační krizi v letech 2015 až 2016 zůstala v české společnosti hořká pachuť, která je znát i z dat průzkumu veřejného mínění. Podle nich je pro 62 % Čechů migrace druhé nejhůře řešené téma v EU. Dnes se ale zadřená kola v oblastní migrační a azylové politiky zase rozhýbala. Nová dohoda, složená pod taktovkou švédského předsednictví, má ambici nahradit deset let starý Dublinský systém. Co to znamená pro Českou republiku?
Autorem komentáře je Filip Hanka, ředitel projektu České zájmy v EU.
Komentář vyšel v Právu.
Večer 8. června zasáhla bruselskou novinářskou bublinu překvapivá zpráva. Po několika hodinách vylezla ze zasedání ministrů vnitra členských států EU informace, že došlo ke shodě nad migrační reformou. Migrační kvóty jsou definitivně minulostí. Střední Evropa v čele s Českou republikou může slavit, dosáhla svého. Tím pomyslným ústupkem je takzvaná povinná solidarita, tedy forma pomoci, která sahá od finanční podpory zasaženým zemím, přes expertní výpomoc, či sdílení břímě v podobě relokace azylantů. Podstatné je, že se zatím jedná o návrh, který musí schválit zástupci členských států na půdě Rady EU ve spolupráci s Evropským parlamentem. Ale už dnes je jasné, že jde o krok vstříc celoevropskému řešení. To si podle dat analytického ústavu STEM v otázce migrace přeje 69 % Čechů. A reforma může mít na Česko zásadní dopad.
V první řadě přichází historický pokrok ve vyjednávání migrační politiky před blížícími se evropskými volbami. Pro politiky se tak téma migrace zařadí hned za kritiku Zelené dohody pro Evropu, která zatím jednoznačně vede v pomyslném žebříčku témat do blížících se eurovoleb. Společnost tak čeká nepříjemná kampaň plná strachu a manipulace. Za druhé bude mít reálný dopad na Českou republiku. A to i v podobě finanční pomoci, protože u nás hostíme nejvíce ukrajinských uprchlíků z celé EU v přepočtu na hlavu. To nám zajistilo nejen prozatímní výjimku z povinnosti přispívat do evropského fondu, který bude mít přerozdělování peněz podle množství přijatých migrantů na starost. Zároveň i příležitost získat z něj peníze, až skončí celoevropský režim dočasné ochrany pro ukrajinské uprchlíky. Každá země navíc bude mít jasně stanovený maximální počet migrantů, které může, ale zároveň nemusí, přijmout. Takové číslo slouží k posouzení stavu, v jakém se daná země nachází.
Zcela zásadní pro úspěch celého migračního paktu bude, jak rychle dokážeme migranty, kteří nedodržují naše pravidla nejen izolovat, ale i vracet do míst, z kterých přišli. Případně jinam, pokud to není v dané lokalitě bezpečné. Tomu má napomoci nová zrychlená procedura, která nezabere více než 3 měsíce, namísto zdlouhavého šetření, během kterého byli migranti často drženi v EU celé roky. V rámci již zmíněné povinné solidarity se do repatriace migrantů může zapojit i Česká republika, a tím svou část dohody splnit. Takový krok ještě v roce 2021 podporovalo 83 % Čechů.
Není žádným tajemstvím, že Evropa vymírá. Lidí v produktivním věku ubývá. Trpí tím nejen naše ekonomika, ale i důchodové systémy. Celoevropské řešení migrace by mělo přispět k zajištění bezpečné a prosperující Evropy s efektivní spoluprací členských států na ochraně hranic a Schengenského prostoru. Tu dnes v boji s nelegální migrací efektivně zajišťuje evropská agentura Frontex. První krok k tomu, aby si členské státy vzájemně pomohly s migranty bez kvót a dlouhých byrokratických procesů, je zde. Jak nakonec bude reforma migrační a azylové politiky vypadat ještě není rozhodnuté, ale Česko rozhodně může slavit, protože migrační kvóty v ní budou chybět.