Kdyby se minulý týden hlasitě neozvali podnikatelé a akademici, po českém předsednictví v Radě EU by neštěkl pes. Reakce politiků ukazují, že tuto šanci za pačesy opravdu nechytíme.
1. července 2022 začnou ministři, ministryně a premiér příští české vlády řídit agendu a vyjednávání 27 zemí EU. A skoro nikdo o tom neví. Před minulým českým předsednictvím o tom věděla polovina veřejnosti, dneska je to pětina. Povědomí i pocit, že jsme připraveni, podle dat STEM navíc klesá.
Samozřejmě, máme za sebou rok s pandemií, čekají nás volby, předsednictví v Radě EU už bude podruhé (poprvé v roce 2009) a už také nemá takový vliv jako dříve. Na druhou stranu právě pandemie nás vyškolila v nutnosti dobře si hlídat evropskou spolupráci. Předsednictví je pro „nové státy EU“ pořád výjimečná šance. Bude se rozhodovat o klimatické politice, nové migrační dohodě, Rusku, transformaci evropského průmyslu a ekonomiky. Všechna tato témata se nás silně dotknou. Navíc bychom konečně mohli zvrátit naši neschopnost obsadit vysoká místa v Evropské komisi, což se daří i mnohem menším státům, než je Česko.
K výzvě Máme na to řídit Evropu už se připojily tři stovky akademiků, ekonomů, podnikatelů a expertů na EU. Dosavadní reakce vlády ale ukazují, že nejméně do voleb bude předsednictví na druhé koleji, nebo spíše na koleji odstavné. A po volbách to může trvat také dlouhé měsíce, než se ministři rozkoukají a bude jasné, kdo má co na starosti.
Reakci premiéra Babiše asi psal král Šalamoun. Na jednu stranu obvinil signatáře, že se chtějí zviditelnit, a všechny ujistil, že vše je v nejlepším pořádku. Na druhou stranu připustil, že rozpočet českého předsednictví se může zvýšit, protože ministerstva si ještě mohou říct o více peněz a také pošlou svoje lidi do Bruselu. Takže nelze kritizovat nízký rozpočet, protože ani sama vláda neví, kolik to celé bude stát.
Jako na potvoru Ministerstvo financí zároveň všem resortům oznámilo, že musí seškrtat své rozpočtové požadavky, takže navyšování peněz na předsednictví se bude dělat určitě velmi jednoduše. A ať se budou přesouvat peníze a úředníci na papíře jakkoliv, pořád platí, že celkové navýšení kapacit bude nejnižší ze všech předsednictví, snad s výjimkou Finska. V Bruselu budeme mít s odřenýma ušima snad stejně lidí jako půlmilionová Malta.
Přitom sám premiér si na jaře vyzkoušel, že během rozdělování extra dodávek vakcín mělo portugalské předsednictví až nepříjemně velký vliv. Evropa prostě je o diplomacii, i když se to někomu nezdá nebo nelíbí.
Ale je potřeba premiérovi poděkovat, že už předsednictví nevidí jen jako „žvanírnu s chlebíčky“, a přiznává, že je to třeba šance pro Českou republiku dostat naše lidi do vysokých pozic v evropských úřadech.
Jistou naději také dal ministr zahraničí Jakub Kulhánek. Podle něj by se mělo diskutovat, jestli zvýšit počet diplomatů na evropská jednání. Není divu, že to ministr řekl takto velmi, velmi opatrně. ČSSD dlouhodobě nenachází sílu Babiše přemluvit.
Kulhánkova reakce je rozumná, ale přípravy na náš půlrok v čele EU už začaly a na zapojení dalších expertů a zkušených diplomatů bylo už včera pozdě. Pokud by ministr zahraničí chtěl něco změnit, musel by to udělat teď hned a nečekat na dlouhé diskuze nebo podzimní volby.
Osazenstvo „Černína“ a „Strakovky“ v podstatě už rezignovalo na to, že české předsednictví bude mít velké ambice a možnosti. Nakonec nejde jen o kapacity. Úředníci by se teď už spokojili alespoň s tím, aby se politici začali o evropskou politiku a dění v EU pořádně zajímat.
Jak ukázala analýza Asociace pro mezinárodní otázky, zatím to „mají na háku“. Jednání s evropskými kolegy se účastní méně než ostatní země, které předsednictví také čeká. Takže se může stát, že až se přiblíží možnost půl roku řídit Evropu, nebudeme mít ani jasný směr, ani řidiče, a možná ani dost pohonných hmot.
Autor: Nikola Hořejš, ředitel konsorcia České zájmy v EU
Článek vyšel dne 4.7. 2021 na seznamzpravy.cz