Současná Evropská komise (EK) má jednu hlavu a tři ruce. Tou hlavou je předsedkyně Ursula von der Leyenová. Pomyslné ruce tvoří tři výkonní místopředsedové. Jedním z nich je Frans Timmermans zodpovědný za Zelenou dohodu pro Evropu, který čerstvě oznámil záměr stát se novým nizozemským premiérem. Pokud jeho straníci kandidaturu podpoří, unijní politiku opustí nejvýraznější postava spojená se zelenou agendou EU. Odejde s ním i Zelená dohoda pro Evropu?
Autorem komentáře je Filip Hanka, ředitel projektu České zájmy v EU.
Komentář vyšel na serveru iDnes.cz.
Po Margarethe Vestager, která bude kandidovat do čela Evropské investiční banky, je Timmermans další místopředseda, který chce opustit Brusel předčasně před Evropskými volbami, které proběhnou v červnu příštího roku.
Ačkoliv si Green Deal v České republice vysloužil špatnou reputaci, mnoho lidí stále neví, co se přesně za touhle evropskou politikou skrývá. A to zejména tichá většina, co s jejími cíli má největší šanci souhlasit.
Oproti tomu odpůrci obnovitelných zdrojů energie a udržitelnosti, kterých je v české populaci menšina, jsou hlasití a mají jasno již od roku 2019, kdy Ursula von der Leyenová Green Deal oficiálně představila. Tahle „strategie růstu“, jak jí Evropská komise přezdívá, je pokračováním z řady evropských politik, jejichž cílem je snižování skleníkových plynů.
To se ostatně Evropské unii dosud dařilo. Od roku 1990 do roku 2018 snížila emise skleníkových plynů v průměru o necelou čtvrtinu, zatímco HDP rostlo o 61 %.
Součástí těchto evropských snah byly na konci 90. let přijaté cíle na snížení emisí v souladu s Kjótským protokolem. Na přelomu milénia vznikl systém obchodování s emisními povolenkami EU ETS. A byla přijata strategie známá jako Evropa 2020, ve které šlo o snížení emisí skleníkových plynů o 20 % oproti úrovním z roku 1990, zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na 20 % a posun ke zvýšení energetické účinnosti o 20 %.
Tyto cíle podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) Evropská unie splnila a v jednom bodě dokonce přestřelila, když se jí v průměru povedlo snížit emise oproti roku 1990 dokonce o 31 %. V případě zvýšení energetické účinnosti pomohla ke splnění cíle až pandemie covid-19, bez které by Evropa téhle mety pravděpodobně nedosáhla. Až ke konci roku 2019 teprve přichází na scénu Zelená dohoda pro Evropu.
Cílem Zelené dohody pro Evropu je snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990 a dosažení klimatické neutrality do roku 2050, tedy chvíle, kdy Evropa nebude vypouštět více skleníkových plynů, než kolik je jich schopná zachytit. V rámci toho členské státy v červnu roku 2021 přijaly na půdě Evropské rady klimatický zákon, který výše zmíněné cíle učinil právně závazné pro celou Evropskou unii. Pro jeho přijetí hlasovala i Česká republika.
Navzdory následující pandemii, ekonomické krizi a válce na Ukrajině, následné energetické krizi a dnes snad již zlepšující se inflační krizi se povedlo Evropské komisi představit a schválit řadu politik, jejichž přijetí znamená přežití cílů Zelené dohody pro Evropu na další dekády.
Jde například o balíček Fit for 55, zřízení Fondu pro spravedlivou transformaci, z kterého v Česku mohou čerpat tři uhelné regiony: Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský, nebo teprve nedávno schválené Nařízení o ochraně přírody.
Po evropských volbách se dočkáme nových tváří ve vedení EU. Možná se dočkáme i nové legislativy, která ponese jiné jméno a bude se tvářit jako zabiják Green Dealu, nebo naopak jeho nadstavba. Směr, který Evropa od 90. let drží, se ale nezmění. S Fransem Timmermansem tedy Green Deal klidně odejít může, ale jeho odkaz v podobě klimatického zákona bude žít nadále.