Letošní rok nás mimo jiné naučil, že žádná fantazie není dost bláznivá na to, aby se nemohla stát realitou. A tak si dovolíme sdílet jednu: Píše se rok 2021, květen, český ministr zemědělství Miroslav Toman se už měsíc střídá s aktivisty v kleci před Evropským parlamentem s cílem upozornit na příšerné životní podmínky, ve kterých se nachází asi polovina evropských nosnic. Přitažené za vlasy? Tak si to rozebereme prostřednictvím komentáře analytičky Ivy Fialové.
Česká republika ústy svého ministra nedávno překvapivě navrhla úplný zákaz klecového chovu slepic v celé Evropské unii do roku 2030. Miroslav Toman to na radě ministrů zemědělství učinil poté, co obdobný zákon prošel naší Poslaneckou sněmovnou – jen od roku 2027. Obává se totiž, že čeští drůbežáři budou v důsledku nerovných podmínek vystaveni dovozu levných vajec z klecových chovů ze zahraničí. Evropská komise by měla reagovat a Češi tak budou moci v přímém přenosu sledovat, jak pověstné „zákazy z Bruselu“ vznikají. Skoro vždy za tím je pokus některých států srovnat v EU pravidla. A teď je řada na nás. „Vysedí“ si Češi evropské nařízení?
Malý krok pro člověka, velký krok pro slepice
O osud slepic v evropských chovech se vede lítý boj přibližně od 80. let minulého století. Aktivisté tehdy upozorňovali zejména na to, že převažující bateriové klece jsou pro životní pohodu těchto ptáků zcela nevhodné – v přeplněných klecích, na ploše menší než A4, slepice nemohly roztáhnout křídla, čechrat si peří, nebo se věnovat hrabání či popelení. V důsledku toho byli tito opeřenci frustrovaní, vystresovaní, poškozovali sebe i své okolí, a ke konci chovného procesu už opeřence připomínali jen velmi vzdáleně. Koncem 90. let se proto evropské státy rozhodly, že tuto praktiku omezí – a vedle klasických klecí umožnily existenci i tzv. klecím „obohaceným“, které jsou přece jen větší.
Kurník v paneláku
Debata o životní pohodě slepic se nás v České republice dotkla patrně jen velmi okrajově – koneckonců, v devadesátých letech jsme měli jiné starosti. Když jsme se stali hrdými členy Evropské unie, nastal čas konečně řešit třeba i kvalitu jídla a podmínky jeho původu. Pro zajímavost, Unie v tom tehdy nebyla nijak napřed. Zatímco Švýcaři své hrabavé ptáky odmítli zavírat do bateriových klecí již v roce 1992, Evropské unii zavézt úplný zákaz těchto klecí trvalo o dvacet let déle. Třeba Poláci se ještě v roce 2011 aktivně pokoušeli vyjednat odklad. A Česko? U nás jsme se připravovali na vaječnou apokalypsu – alespoň podle titulků českých novin. Zatímco drůbežáři si mysleli něco o Bruseli, Češi naplňovali sklepy vejci a vybavovali nouzovými kurníky balkóny svých paneláků.
Konec doby klecové
Původní zákaz bateriových klecí z roku 2012 však neřešil zmiňované klece „obohacené”, které podle aktivistů nebyly o nic lepší. Příměří mezi ochránci zvířat a drůbežáři proto netrvalo dlouho. Válečnou sekeru nakonec jako první vykopali přední prodejci potravin. Ti oznámili, že český zákazník si u nich od roku 2025 už žádná „klecová vejce“ nekoupí.
Ale svoji příležitost vycítili i jiní. Na evropské půdě, asi tři měsíce před loňskými volbami do Evropského parlamentu (což byla zcela jistě pouhá náhoda), se za slepice v klecích postavila pracovní skupina europoslanců. Následovala velmi úspěšná petice, kterou podpořilo asi 1,6 milionů Evropanů, mezi nimi i 50 tisíc Čechů.
Jak kohouti na smetišti
Ať už si o klecových chovech myslíme cokoli, několik věcí tomuto tématu nemůžeme upřít. Každý člověk si pod ním něco představí. Je to téma vysoce emocionální, názorné a pro většinu lidí naprosto pochopitelné. Své by mohli vyprávět i čeští poslanci, kteří se kvůli slepicím letos v létě pohádali jak kohouti na smetišti. Někteří se dokonce prezentovali jako amatérští chovatelé nebo jako odborníci na žlutost žloutků. Jiní (Piráti) demonstrativně putovali za mříže do klece na Malostranském náměstí, aby podpořili své legislativní návrhy. Ale bez legrace. Že se nad klecovými chovy nezvratně smráká, měli začít čeští drůbežáři tušit nejpozději ve chvíli, kdy se premiér Andrej Babiš vyfotil se slepičkou v náručí. Proti věznění nosnic se navíc v průzkumu vyslovily více než tři čtvrtiny Čechů. Když k tomu připočteme úspěšnou anti-klecovou kampaň Obránců zvířat před Poslaneckou sněmovnou, kde si za mřížemi kromě Pirátů poseděli třeba i Tomáš Klus nebo Jakub Prachař, bylo „vymalováno” – české slepice budou žít svobodně od roku 2027!
Toman v kleci
Jenže, co s evropskými nosnicemi? Zatímco ochránci zvířat slavili, ministr zemědělství Miroslav Toman se na své kolegy mračil. Mimo například Německa a Rakouska totiž ve většině zemí Evropy tak přísná pravidla nemají a čeští drůbežáři tak mohli být na společném trhu vystaveni riziku likvidace levnou konkurencí. Ještě štěstí, že si vzpomněl na Unii, kde tohle téma už pár let zase „lítá ve vzduchu“. Na dalším zasedání ministrů zemědělství všech členských států proto navrhl úplný zákaz klecových chovů slepic v celé Evropské unii do roku 2030. Řada zemí mu dávala za pravdu, jiné se s potleskem zdráhaly. Nějací Češi jim přece nebudou nic nařizovat!
A tak, až za pár let uslyšíme zase něco o Bruseli, vzpomeňme si, že tentokrát tou „potrefenou slepicí“ jsme my. S ostatními státy máme společný jednotný trh, z čehož plyne řada výhod, ale i omezení – třeba, když se někdo cítí znevýhodněn a potřebuje narovnat podmínky. A pokud by to tentokrát našemu ministrovi nevyšlo, pořád ještě se může nechat zavřít do klece s aktivisty – před Evropským parlamentem jistě zase nějaká vyroste.
Autor: Iva Fialová, analytička projektu České zájmy v EU.
Celý text vyšel na serveru g.cz dne 15. října 2020 a naleznete jej zde.