Evropští politici se střídavě omlouvají za fakt, že vakcinace proti koronaviru v Evropské unii neprobíhá rychleji a střídavě hledají, na koho to hodit. Nervozitu u nich vzbuzuje zejména rychle probíhající očkování v USA, Británii a Izraeli. Ale pozadu nezůstávají ani některé evropské země – třeba Dánsko, Německo nebo Chorvatsko (zvláště, srovnáme-li jejich čísla například s Kanadou). Na samém chvostu se pak nachází Francie či Nizozemsko – tam dokonce očkování teprve zahajují. Do České republiky bylo doposud doručeno 30 tisíc dávek vakcíny Pfizer/BioNTech. Zhruba polovina z nich již byla aplikována prioritním skupinám obyvatel. Další statisícové dodávky mají dorazit ještě tento týden.
Nenechat všechno velkým
Takže – čí je to chyba, že Evropa neočkuje rychleji? Ještě na konci listopadu premiéři členských zemí na společné schůzce proti zvolenému postupu EU nic nenamítali. Teď se ale lekli, jelikož ve zprávách vypadají ve srovnání s výše uvedenými premianty hůře. Nejvíce to vře v Německu – koneckonců, pro ně je Pfizer/BioNTech něco jako národní stříbro. A ústy premiéra Andreje Babiše jsme se přidali i my. Jenže – nalijme si čistého vína – naše situace je zcela jiná než u sousedů.
Na jaře společné nákupy členských zemí EU neprobíhaly od začátku a rychle se přišlo na to, že takhle to nemůže fungovat. Do Číny létali zástupci států s hotovostí v kufrech, aby sehnali nějaké ty roušky a respirátory. Remdesivir vyráběný americkou firmou si z 90 % rezervovaly USA. Jak říká český úředník Lukáš Jirousek, který byl členem krizového štábu Evropské komise, výrobci se s nikým malým nebavili. Proč taky? Poptávka byla obrovská. Proto o vakcíně společně začaly nejdříve vyjednávat velcí hráči – Francie, Německo, Itálie a Nizozemí. Ostatní státy se lekly, že na ně vakcína nezbyde, nebo bude později, a tak se situace rychle za celou EU zhostila Evropská komise. Cílem bylo, aby se dostalo na všechny, ideálně ve stejném čase, a země si nekonkurovaly. A to se nám Čechům samozřejmě velmi hodilo. Celkově se Evropě v rámci společných nákupů podařilo rezervovat 2 miliardy vakcín. Komise přitom rozdělila riziko mezi více výrobců, jelikož nebylo jasné, která firma vakcínu vyvine nejdříve. Vakcíny Pfizer/BioNTech si EU objednala dokonce největší množství ze všech, a to rovných 300 milionů dávek, což je o 100 milionů více než USA.
Tak kde je „úzké hrdlo”?
Výrobci ovšem nestačí vyrábět a Pfizer/BioNTech dal v dodávkách přednost USA a Izraeli, nejspíš proto, že začaly očkovat dřív. V Německu jim to zvedlo mandle, protože do firmy BioNTech, která vakcínu vyvinula, nalili miliardy eur. Proč by Američané a Izraelci měli mít „jejich” vakcínu dříve?! Nelakujme to na růžovo – Evropa pravděpodobně pozdě zareagovala na to, že Pfizer má náskok a nelobovala dost silně. Nemusela také rozkládat riziko na více výrobců. Nikdo však asi nemohl v té době tušit, jak závod o vakcínu dopadne. Evropská léková agentura EMA také mohla schválit vakcínu předčasně, bez všech dat. Otázka je, kolik by to vystrašilo už nyní protivakcinačně naladěných Evropanů, kteří naopak rychlý vývoj a schvalování vakcíny kritizují. Ostatně v listopadu na jednání premiérů tento postup nikomu nevadil. Ani na začátku prosince to žádný evropský ministr zdravotnictví nezvedl. Nutno přiznat, že Andrej Babiš se sice ozval, ale až koncem roku, tedy trochu po bitvě.
Očkujeme hlodavce!
Ale pomohlo by to výrazně? Německo si vyjednalo více samo nad rámec dohody evropských států, a stejně nic nedostalo. Podobně to může udělat i ČR, nicméně výrobní kapacity firem Pfizer/BioNTech zkrátka zatím nestačí a výrobce přirozeně dodává tam, kde začali očkovat nejdříve.
A česká strategie? Nejdříve jsme na jaře na vývoj vakcíny darovali méně než třeba zpěvačka Madonna. Následně jsme se připojili ke společným nákupům EU. V době, kdy EU jako celek vyjednávala smlouvy s farmaceutickými firmami (včetně úředníků vyslaných českou vládou), ministr zdravotnictví Adam Vojtěch s velkou slávou spoléhal na tým vědkyně a poslankyně ANO Věry Adámkové. Tento projekt skončil začátkem prosince 2020 ve fázi pokusů na hlodavcích. Nezbývá než doufat, že až k nám vakcíny skutečně začnou ve velkém proudit, nezadrhne se proces třeba na nedostatku jehel, injekčních stříkaček, mrazáků… a tak nějak celkově – infrastruktury.
Autorka: Iva Fialová, analytička České zájmy v EU
Článek vyšel 7. ledna 2021 na serveru g.cz a je dostupný zde.