Vláda premiéra Petra Fialy si své předsednické priority zvolila víceméně správně, shodují se experti. Musí se soustředit na dopady války a zabere jí to většinu času i pozornosti. Pro Česko je to šance posílit svá spojenectví a předvést se jako schopný vyjednavač a krizový manažer. V otázkách klimatu, v ambicích na obnovu Ukrajiny nebo ve sporu s Maďarskem kvůli korupci mají ale české plány rezervy a Praha může narazit. Vyplývá to z ankety, ve kterém odpovídalo 15 renomovaných odborníků včetně Petra Pitharta, Radka Špicara, nebo Radima Tolasze.
Do předsednictví zbývá měsíc
Oficiálně vláda prioritní témata pro předsednictví schválí a představí až v polovině června. Jejich předběžná podoba už ale existuje. “Česko se rozhodlo, že chce víc než jen předsednictví v klidu přežít. Klidné časy jsou po ruské invazi na Ukrajinu beztak pryč. Z priorit vyplývá, že Česko chce, aby i po šesti měsících našeho předsednictví byla Ukrajina nezávislou zemí, a aby Evropa začala další zimu s vědomím toho, že nezmrzneme,” hodnotí plán Vít Dostál, analytik Asociace pro mezinárodní otázky v Praze.
Témata předsednictví v kostce:
- 1. Ukrajina a energetika především: čeká nás válečné předsednictví
- 2.Pozůstatek předválečných ambicí: důraz na strategickou soběstačnost, ochranu občanů v online prostředí, jednotný trh a obchod
- 3. Mírný pokrok ve společné evropské obraně
- 4. Vláda práva a klima spíše jen okrajově, systémové řešení migrace necháme jiným
Ukrajina na prvním místě
Prioritou číslo jedna bude konflikt na Ukrajině, konkrétně finanční podpora poválečné rekonstrukce, pomoc lidem na útěku a také státům, které se o ně starají. Cílem je, aby si země vypomáhaly dobrovolně, a Evropská komise jim dala víc peněz z unijního rozpočtu.
Co na to experti? Oslovení odborníci se shodují, že Ukrajina jako hlavní téma předsednictví je logickou volbou, která české reprezentaci nejspíš zabere většinu času i pracovních kapacit. To není nutně problém: v otázkách bezpečnosti i jako krizový manažer si Česko dosud v EU vedlo dobře, získalo renomé jako zastánce aktivní vojenské pomoci Ukrajině. Na to může nyní navázat, míní experti. Zkušenost s řešením potíží s dodávkami fosilních paliv z Ruska má navíc Praha už z historicky prvního předsednictví v roce 2009.
“EU i Česko jsou fakticky ve válce. Je potřeba se věnovat důsledkům, včetně dočasné ochrany ukrajinských uprchlíků,” míní Vít Novotný, expert na migraci z Centra pro evropská studia Wilfreda Martense v Bruselu. Dočasné povolení k pobytu v EU Ukrajincům oficiálně vyprší příští rok.
Je ale dost pravděpodobné, že na poválečnou obnovu Ukrajiny bude letos ještě příliš brzy. “Hlavní prioritou tak stále bude přímá politická, a především vojenská podpora Ukrajiny při zachování maximální míry jednoty v rámci Evropské unie,” upozorňuje vojenský analytik Tomáš Chlebeček.
Experti v té souvislosti varují i před zbrklým příslibem statusu kandidáta o členství v EU pro Kyjev, o který chce česká vláda usilovat. “Aktuálně by znamenal jen přivítání Ukrajiny v čekárně na členství, v klubu dalších zemí frustrovaných nikam nevedoucím procesem,” míní Jana Juzová, analytička think tanku Europeum. Proces rozšiřování EU, které je dlouhodobou prioritou české zahraniční politiky, se podle ní musí nejdříve změnit.
Energetická bezpečnost – ale nezapomenout na klima
S válkou úzce souvisí velký důraz na energetickou bezpečnost. Trajektorii zbavení se závislosti na ruských palivech vykresluje celoevropská koncepce RepowerEU. Její realizace bude i českou prioritou. Znamená totiž pomoc s výstavbou potřebné nové infrastruktury, počítá se společnými evropskými nákupy plynu, lepším propojením elektrických sítí a rychlejší výstavbou obnovitelných zdrojů energie.
Co na to experti? Oslovení odborníci shodně podporují odklon od ruských fosilních paliv a důraz na energetickou bezpečnost země. České priority by se tam ale neměly zastavit: zásadním atributem bezpečnosti je totiž i řešení klimatické krize a omezení emisí skleníkových plynů, které ji prohubují. Válka na Ukrajině podle klimatologů a expertů na energetiku vytváří i ve skeptičtějších společnostech, jako je ta česká, ideální podmínky pro projednání balíčku dekarbonizačních a ekologických opatření Fitfor55 a urychlení přechodu k uhlíkové neutralitě. V návrzích přitom zdaleka přitom nejde jen o mediálně nejviditelnější spalovací motory a revizi systému obchodování s povolenkami, upozorňují experti, ale také o dobrou péči o české lesy, krajinu a města. Zástupci průmyslu naopak zdůrazňují, že nezbytné zelené ambice by neměly ohrozit konkurenceschopnost českých podniků.
Zmíněné návrhy silně ovlivní českou ekonomiku a je proto na místě být proaktivní. “Měli bychom mít větší cíle, než jenom vyjednávání administrativně půl roku zvládnout a pak ho předat klimaticky ambicióznějšímu Švédsku,” argumentuje analytička Asociace pro mezinárodní otázky Vendula Kazlauskas.
Experti nedoporučují ani zaměřovat se nadále jen na obří projekty jaderných bloků, ale například mít jasnější názor na uhlíkové clo. “Které by nyní mohlo efektivně posloužit i jako clo na ruskou ropu a plyn,” připomíná energetický expert Jan Palaščák.
“Naše dominantní závislost na dodávkách plynu nebo paliva do jaderných elektráren z Ruska, do které nás politici dostali, musí zůstat v naší paměti jen jako memento. Takto se přece rozumný stát nemůže řídit,” zdůrazňuje Radim Tolasz, klimatolog z Českého hydrometeorologického ústavu. “Neměli bychom zapomínat, že řešením dopadů změny klimatu není jen dekarbonizace, ale i zdraví krajiny, lesů, zemědělské půdy, podpora chytrého bydlení a chytrých měst a spousta dalších opatření,”míní Tolasz.
Jenže právě tyto aspekty v prioritách chybí. “České předsednictví nebude na rozdíl od předchozích akcentovat boj s emisemi a ochranu klimatu,” míní Vít Havelka, analytik think tanku Europeum. Klima přesto součástí agendy zůstane: řada návrhů totiž na Česko prostě “připadne” na základě logiky legislativního procesu v EU. “Cesta k bezuhlíkové ekonomice pak bude prezentována jako nástroj posílení bezpečnosti a soběstačnosti v energetických dodávkách. Jedná se o chytrý způsob, jak téma uchopit, aby mu rozuměla celá Evropa,” dodává Havelka.
Pro zástupce byznysu a průmyslu je klíčové, aby dekarbonizace Evropy byla postupná. “Musí zohledňovat dopady na konkurenceschopnost průmyslu. Podporujeme diverzifikaci dodávek zemního plynu, společné nákupy plynu, výstavbu nových LNG terminálů a zajištění přepravních cest. Plán Green Dealu ale musí být nastaven realisticky s ohledem na současnou energetickou krizi a válku na Ukrajině,” míní viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.
První krůčky společné evropské obrany
Budování společné evropské obrany nyní znamená zejména společné investice do vojenských inovací, případně prohloubení spolupráce jednotlivých národních armád, a také slaďování nových dlouholetých koncepcí Evropské unie a NATO. Českým úkolem bude připravit cestu pro vznik pětitisícové společné evropské brigády rychlého nasazení.
Co na to experti? Podle bezpečnostních analytiků má Česko jednoznačnou výhodu v tom, že je členem Evropské unie i NATO, jejichž nezbytnou úzkou spolupráci válka na Ukrajině zdůraznila. Česká republika může do řešení situace vnést i svůj středoevropský pohled, důkladnou znalost ukrajinské problematiky a historickou zkušenost s ruskou agresí, která některým západním členům EU chybí. Současný návrh obranné spolupráce v rámci EU je navíc i příležitostí pro české zbrojaře.
“Domnívám se, že priority jsou vzhledem k mezinárodní situaci nastaveny správně, nemyslím, že by měly být prioritizovány jiné aspekty. (Zdůraznil bych) ochranu obyvatel nejen v online prostoru, ale i ve fyzickém světě, včetně zvyšování povědomí o skutečných hrozbách vnitřní a vnější bezpečnosti a připravenosti bránit se jim,” míní Miroslav Mareš, politolog se zaměřením na terorismus a bezpečnost z Masarykovy univerzity v Brně.
“Vnější geopolitický tlak může v dlouhodobém horizontu výrazně zlepšit kohezi a komplementaritu (Evropské unie a NATO), což je v životním zájmu středních a menších členských zemí,” míní vojenský analytik Chlebeček.
Klíčové bude i to, jak se tuzemská vláda popasuje s nečekanými krizemi, které mohou v druhé polovině roku nastat. “Každé období má svou napjatou a krizovou situaci. V roce 2009 to byla vrcholící finanční krize i (přerušené) dodávky ropy a zemního plynu z Ruska do Evropy. Za současné situace může být výhodou možné získání mezinárodního kreditu, pokud ČR vystoupí aktivně a účinně z pozice Evropské unie jako prostředník při řešení konfliktu na Ukrajině,” míní vojenský analytik z Univerzity obrany Zdeněk Petráš.
Nechat migraci jiným je v pořádku
Z připravovaných priorit nevyplývá ani důraz na snahu o systémové celoevropské řešení migrace. Pozice Česka k novým návrhům, které opouští “povinné kvóty”, je vstřícná, jejich prosazování ale není pro Česko zásadní. Pokud někde dojde k pokroku, bude se týkat spíš technických aspektů a ochrany vnějších hranic Schengenského prostoru než vnitrounijních pravidel.
Co říkají experti? Shodují se, že takový přístup je rozumný: během války na Ukrajině členské státy projevily velkou míru solidarity, která výrazně pomohla i Česku, nicméně migrace jako taková je nadále kontroverzní téma. Česko nemá kapacity ani věrohodnost pozici, tuto otázku nyní prioritizovat.
“Bohužel je ale třeba říci, že válka na Ukrajině, a především její dlouhodobější důsledky vrátí migraci na scénu ve zřejmě intenzivnější podobě, než jsme si aktuálně schopní přiznat,” zdůrazňuje agrární analytik Petr Havel. Sucho a nedostatek potravin totiž bude vyhánět z domovů obyvatele Blízkého východu i severní Afriky. Ti podle očekávání zamíří znovu ve větším počtu právě do Evropy.
Korupce v Maďarsku (a soudní systém v Polsku)
Spor Budapešti s Evropskou komisí ohledně korupce a zpronevěry evropských peněz bude pokračovat i během českého předsednictví. To se zdráhá ve sporu převzít aktivnější roli.
Co říkají experti? Zmiňují, že zejména v kontextu války na Ukrajině je tato otázka potenciálním problémem pro celoevropskou jednotu. To se týká zvláště Polska, hlavního spojence Kyjeva. V případě Varšavy se ale dá očekávat zahlazení sporu s komisí ještě před začátkem českého předsednictví.
Za jednu z klíčových priorit naopak tuto agendu označuje Petr Pithart, historik a dlouholetý (místo)předseda českého Senátu. “Včetně potírání zneužívání unijních peněz,” zdůrazňuje Pithart. “Čím více bude do krizových situací intervenovat nouze a bída, tím pečlivěji se musí dbát na všechny možné podvody,” dodává. “A při celém předsednictví máme vystupovat patřičně sebevědomě! To snad zaručuje svým stylem mírným, ale pevným, premiér Petr Fiala,” uzavírá bývalý český politik.
Předválečné pozůstatky: jednotný trh a mezinárodní obchod
Vláda neopomněla ani obligátní heslo “Evropa bez bariér”, tedy závazek k prohlubování jednotného trhu, ze kterého otevřená a na exportu závislá česká ekonomika profituje. Ve vztahu Evropy navenek se dá očekávat zájem předsednictví o posun ve vyjednávání obchodních dohod se třetími státy, například Austrálií. Tyto priority jsou zásadní hlavně pro podnikatele a zástupce průmyslu.
Nekontroverzní a přitom velmi potřebná jsou i další témata, spojující důraz na jednotný trh, bezpečnost a obchod: posílení strategické soběstačnosti (zejména v technologiích, včetně tolik potřebných čipů) a ochrana občanů v online prostoru. Jde o komplex zahrnující zásahy proti dětské pornografii, regulaci internetových gigantů, a také kyberbezpečnost a hybridní hrozby, kde mají čeští odborníci v EU velmi dobré jméno.
“Rozhodně musíme podpořit ambiciózní obchodní politiky a zasadit se o dotažení důležitých dohod o volném obchodu, například se sdružením Mercosur, s Mexikem a Chile. A musíme se také zaměřit i na prohloubení transatlantických vazeb, a to nejen v digitální ekonomice, kde řešíme například volný pohyb dat,” doplňuje klíčové aspekty Radek Špicar.
Závěr: Velká šance v krizi uspět
V květnu média zveřejnila informaci, že tuzemská vláda tlumí propagaci českého předsednictví, když zrušila zakázku na reklamu v online a tištěných médiích. I když Česko možná obecně nebude ve své roli tolik vidět, může velmi pozitivně překvapit – a to nejen na domácí půdě. “Mohlo by toho dosáhnout precizním a férovým vyjednáváním v Radě, kvalitní logistikou a péči o konsensus mezi státy. To jsou důležité aspekty předsednictví … které jsou pro reputaci země nesmírně důležité,” uzavírá politolog Kaniok.