Již 20 let jsme aktivní součástí Evropské unie. Naše členství přežilo bezpočet krizí, jako
Česká republika jsme se přiblížili průměru EU, zbohatli, ale zároveň jsme dopustili
zaostávání některých regionů. Náš dosavadní model přístupu k EU se postupně vyčerpává.
Musíme přestat čerpat dotace na chudobu a začít čerpat na výkon.
Konsorcium České zájmy v EU dlouhodobě monitoruje a analyzuje, jak se čeští politici a
veřejnost staví k Evropské unii. U příležitosti výročí 20 let členství v EU popisuje, kde jsme
jako Česká republika v ekonomické oblasti uspěli a kde bychom mohli přidat.
Česko vstupovalo do EU s HDP v paritě kupní síly na obyvatele na úrovni 80 % průměru EU. Od té
doby jsme v kupní síle předehnali Řecko, Portugalsko, Španělsko a přiblížili se Itálii. V roce 2023
dosáhlo naše HDP na obyvatele 91 % průměru EU spolu se Slovinskem. Z deseti zemí
přistoupivších v roce 2004 má vyšší úroveň HDP pouze Malta a Kypr.
Zdroj: Úřad vlády, zdroj dat: Eurostat
Tento růst hojně dotovaly bohatší státy Evropské unie skrz evropský rozpočet. Podle dat
ministerstva financí Česká republika od svého vstupu v květnu 2004 do konce loňského roku
získala z evropských zdrojů dva biliony korun. Za stejné období do rozpočtu EU zaplatila 876,6
miliardy korun. To znamená čistý příjem přes 1,1 bilionu korun za 20 let členství v EU.
Čerpáme na “chudobu” nikoliv na “výkon”
Česko čerpá z rozpočtu EU především prostřednictvím politiky soudržnosti. Ta má za cíl snížit
nerovnosti mezi evropskými regiony a dlouhodobě představuje dvě třetiny českých příjmů z
rozpočtu EU (oproti průměrně jedné třetině v EU). Dosáhnout na tyto fondy je totiž relativně
jednoduché a ČR se na tento typ čerpání z evropského rozpočtu zaměřuje spolu se Slovenskem
nejvíce ze všech zemí EU. Na druhou stranu Česko málo využívá finance z komplikovanějších
programů, které vyžadují mezinárodní spolupráci a mají za cíl posilovat konkurenceschopnost –
tzv. přímo řízených programů.
Zdroj: Úřad vlády, zdroj dat: Eurostat
Některé regiony vyloženě zaostávají
Česko ale nebohatne stejně. Negativní je, že některé regiony se spíše vzdalují průměru EU.
Konkrétně Karlovarský a Ústecký kraj od vstupu do EU vůči průměru EU kontinuálně zaostávají.
Moravskoslezský kraj, tedy třetí “uhelný region”, využil potenciál členství v Evropské unii k
transformaci vlastní ekonomiky podstatně lépe. Největším skokanem mezi českými regiony je od
vstupu do EU Jihomoravský kraj. Z Prahy se mezitím stal jeden z nejbohatších regionů Evropy,
když z 159 % průměru EU vystoupala na aktuálních 203 % průměru EU.
Zdroj: Úřad vlády, zdroj dat: Eurostat
Další rychlostní stupeň
Členství České republiky v Evropské unii není jen o ekonomickém růstu nebo množství
vyčerpaných dotací, ale je především zdrojem pevného upevnění ve strukturách
demokratických a svobodných společností. Dává naší zemi historicky největší podíl na
chodu Evropy, který kdy měla. Zároveň je dobré mít na paměti, že členství v Evropské unii
není zárukou prosperity, ale spíš jejím předpokladem. To znamená, že ve snahách o
zlepšení života v České republice se musíme spoléhat v první řadě na vlastní kroky. Z
uplynulých let je podle nás patrné, že bychom se do dalších 20 let měli zaměřit na dvě hlavní
priority.
Začít čerpat na výkon: regionální rozvoj, věda a modernizace ekonomiky
Politika soudržnosti je určená v první řadě státům, které se nachází pod průměrem EU. Za
posledních 20 let jsme se k průměru značně přiblížili a pokud v rostoucím trendu vydržíme,
tak se za dalších 20 let nad průměr dostaneme. Finance z politiky soudržnosti proto
nemohou tvořit tak velký zdroj českých příjmů z evropského rozpočtu. Stejně jako by měla
probíhat modernizace české ekonomiky, bychom měli zesilovat náš podíl na evropském
financování vědy a výzkumu. Zároveň nesmíme vytvořit bohaté ostrovy v chudé zemi.
Důležitým krokem je přispět ke snížení regionálních rozdílů a zamezit zhoršování situace na
severozápadě Čech. To přispěje nejen k většímu bohatství, ale i lepšímu společenskému
soužití. Největší příležitostí jsou v tomto ohledu zdroje spojené se Zelenou dohodou pro
Evropu. Jedná se mimo jiné o finance z Fondu pro spravedlivou transformaci, Národního
plánu obnovy, Sociálně klimatického fondu a v neposlední řadě Fondu pro regionální rozvoj.
Klíčovou roli ve financování rozvoje regionů ale bude hrát Česká republika samotná, protože
musí vymyslet, do jakých projektů finance nasměřuje. Situaci navíc nejde řešit jen pomocí
evropských fondů a bude zapotřebí značně přispět i z národního rozpočtu.
Větší podíl a zájem společnosti na chodu Evropy
Do budoucna bude klíčové pracovat s osvětou společnosti ohledně možností ovlivňování
evropského dění, jinak náš význam v Evropské unii a šance na prosazování českých zájmů
neporoste. Bude třeba zapojit silné mluvčí, kterými by ideálně měli být političtí představitelé,
reprezentanti českých firem a další známé osobnosti ze všech koutů veřejného dění.
Zároveň by takovou snahu mělo reflektovat školství a ve finále i realita. Nezájem a neochotu
ovlivňovat evropskou legislativu ukazuje i to, že české podniky a firmy se dlouhodobě
nezapojují do veřejných konzultací, které Evropská komise pravidelně organizuje jako
součást příprav evropských politik. Veřejnost svůj nezájem o evropské dění dlouhodobě
deklaruje nízkou volební účastí u voleb do Evropského parlamentu a Češi jsou jedním z
nejméně zastoupených národů ze zaměstnanců evropských institucí. To všechno se musí v
dalších 20 letech změnit, pokud chceme ovlivňovat evropské a tedy i domácí dění